Cizinci na veřejných vysokých školách v ČR
Studium cizinců na veřejných vysokých školách České republiky není nijak omezováno. Stejně jako občané ČR mají na veřejných vysokých školách i cizinci dvě základní možnosti studia.
Tou první většinovou je studium ve studijním programu provozovaném v českém jazyce.Na takové studum se v řádné době studia nevztahují žádné poplatky spojené se studiem. Druhou možností je studium ve studijním programu provozovaném v cizím jazyce. V tomto případě veřejná vysoká škola stanoví poplatek za studium v tomto studijním programu. Jeho výše však není nijak limitována, může tedy být i nulová. Tito studenti však nejsou při výpočtu výše dotací na vzdělávací činnost zahrnovány mezi rozpočtové, tedy nemají na výslednou výši přidělených dotací přímý vliv.
V přijímacím řízení je jak na občany ČR tak i na cizince pohlíženo úplně stejně. Nepochybujeme však, že cizinci mají v přijímacím řízení vyšší úspěšnost. Fakt že se odhodlali ke studiu v cizí zemi a zvládli jazykovou bariéru svědčí o studijní připravenosti, která je pravděpodobně vyšší než průměrná připravenost občanůČR hlásících se ke studiu na vysokých školách ČR.
Občas se objeví zmínka o jakési dohodě mezi Českou republikou a Slovenskem z poloviny 90. let minulého století o omezování počtů slovenských studentů na vysokých školách České republiky. Konkrétní odkaz nebo citaci této této slmlouvy jsme nikde nenašli. Podle
našeho mínění se jedná o mylnou informaci, která vznikla na základě nesprávné interpretace statistických dat. Až do 90. let 20. století se sledovala národnost studentů. Státní občanství měli až do roku 1992 všichni Československé. Ale po rozdělení, kdy ze začalo odlišovat české a slovenské státní občanství bylo sledování národnosti zakázáno. Je možné, že někdo si spojil údaje o národnosti a státním občanství do jedné časové řady, což je ale nesprávný postup. Národnost je z principu něco zcela jiného než státní občanství. V roce 1993 se daleko více studentů se slovenskou národností studujících na vysokých školách v České republice přihlásilo k české státní příslušnosti, než studentů s českým občanstvím k státní příslušnosti Slovenska. Adresa trvalého bydliště studenta, která by byla blíže budoucímu státnímu občanství, se v té době nesledovala.