Neúspěšnost ve studiu
Nejsme si zcela jistí správnosti chápání neúspěšnosti ve vysokoškolském studiu jako patalogického jevu. Vysokoškolské studium je na rozdíl od učení (základní a střední školy) věcí individuální. Ve zvýšené míře záleží na cílech studenta a jejich neměnnosti v čase.
Zde se plně projevuje fakt, že vysokoškolské vzdělávání již probíhá zcela mimo plnění povinné školní docházky. Student tak není nijak omezován nejen v možných změnách studia, ale také v jeho případném předčasném ukončení. Může tak reagovat na změnu situace a svůj prvotní cíl kdykoliv přehodnotit a změnit. Neúspěšnost ve studiu pak může být projevem svobody studenta ve svém rozhodování, než jeho neschopnosti dokončit zahájené studium.
Jinou otázkou jsou důvody změny cílů studenta. Nabízejí se dva zásadní důvody, a to nedostatečná informovanost studenta o zahájeném studiu a nedostatečná připravenost studenta na zahájené studium. Jak zmiňujeme na stránkách věnovaných oborové klasifikaci, neexistence jednotně vedeného a koordinovaného systému jednotlivých studijních programů a jejich studijních oborů mimo jiné neumožňuje jednoduchou orientaci uchazečů v možnostech vysokoškolského studia. Student tak v mnoha případech zjišťuje až v průběhu studia, co je vlastně obsahem studijního programu a co mu tedy mohou nabídnout studijní obory tohoto studijního programu. Svůj případný omyl pak řeší opětovným přihlášením do přijímacího řízení ke studiu v jiném studijním programu. Podíl studentů vysokých škol na celkovém počtu uchazečů o studium na vysoké škole neustále roste, a v současné době dosahuje 35%. Nedostatečná připravenost k vysokoškolskému studiu je pak spojena s tlakem vyvíjeným na udržení počtů studentů a hledání nových uchazečů o vysokoškolské studium a s nedostatkem uchazečů o studium.
Pokud budeme řešit neúspěšnost jako nežádoucí jev, pak by bylo na místě zamyslet se nad celým systémem, než hledat příčiny na jednotlivých vysokých školách. Bylo by lepší dát přednost kauzální léčbě před symptomatickou, která by navíc mohla do celého systému zavést nechtěné vazby.
Zajímavostí je, že narozdíl od vysokoškolského vzdělávání se ve středoškolském vzdělávání neúspěšnost neřeší. Pravda vedou se debaty o neúspěšnosti v jednotlivých předmětech maturitní zkoušky, ale celková neúspěšnost žáků středních škol nabízející střední vzdělání s maturitou není známa. U těchto středních škol je totiž proces vzdělávání oddělen od případného získání vzdělání, neboť maturitní zkouška se skládá až po ukončení vzdělávání. Střední školy pak nejsou nijak motivovány doplňovat informace o složení maturitní zkoušky do matrik žáků a toto doplnění nemůže být nijak kontrolováno. CERMAT, který má k disopozici detailní informace o maturitních zkouškách pak tyto základní přehledy nezveřejňuje ani nepředává pro statistická zpracování.